Takže to musí každý nějak překlepat. Kdo dělá nějakou činnost v kanceláři, tak to nemusí řešit, protože tam většinou bývá klimatizace a pokud ne, možno si zapnout alespoň ventilátor. Ten nedokáže sice nějak moc velké zázraky, ale ochladit tělo, nebo minimálně jeho horní část dokáže, a to je to co člověk chce. Pokud ovšem pracuje někde na dílně, kde to není možné, bývá po skončení pracovní doby značně uondán. Proto spěchá domů, aby si mohl hupnout do chladivé vody svého bazénu. A pokud jej nemá, třeba lidé z paneláků, tak jsou odkázáni na veřejnou plovárnu. Vlastníci bazénu vědí, že do vody mohou s čistým svědomím, protože se o ni pečlivě starají. Takže přesně vědí, co obsahuje a rádi se chlubí tím, že jejich voda splňuje i kojenecké parametry. Jenže, je nutno toho také umět dosáhnout.
Toto umění se jeví jako umění jen zpočátku, jakmile už pak člověk ví, co a jak, přijde mu to jako rutina. A to, co mu zpočátku trvá třeba hodinu i s měřením vody, mu pak trvá jen pár minutek. Už ví kde, co má a ví kolik toho přidat. A je jedno, zda se jedná o chlor nebo třeba sůl do bazénu.
Obojí se musí umět dávkovat, což zpočátku znamená přečíst si pečlivě dávkování na obalu, kde je to vždy zřetelně a srozumitelně popsáno. Pokud by ovšem člověk něco nepochopil, je tu poradce na telefonu, kterého má každý jen drobátko slušný a poctivý prodejce. Většinou má tento telefon uveden na svých webových stránkách a to tak, aby byl vidět a případný zákazník se mohl kdykoli ozvat se svým dotazem. Proto je ovšem třeba prodejce pečlivě vybírat, pokud koupíte cokoli někde v tržnici od neznámého výrobce, může se lehce stát, že tam na obale dávkování nenajdete, ale ani vám nikdo neporadí. A kdo ví, co v tom pytli nebo krabici vůbec je. Takže je lépe oželet ušetřenou dvacetikorunu a nakoupit s plným komfortem. Například přes odkaz zde v tomto článku.